Mini versus Mini - souboj generací

Některé věci se nemění. Kdo se chce v Mini dostat na zadní sedadla, musí počítat s komplikacemi. "Nejdřív vsunout pravou nohu, pak zadek a pak všechno ostatní," radí Martin Voráč z pražského Mini klubu, majitel dvacetiletého vozítka, ve kterém dokázal Mr. Bean odstěhovat půl obchodního domu. Stejnou dávkou nonšalance je třeba použít při obsazování zadních sedadel také u nejnovější generace Mini, vyráběného pod dohledem BMW. Mají oba vozy vůbec ještě něco společného? Staré Mini není lenochod Letos oslaví původní Mini 45. narozeniny a jeho tvary jako by vůbec nestárly. Auto, které se přestalo vyrábět teprve před čtyřmi roky, má dodnes miliony obdivovatelů po celém světě. Jeho konstruktér, Alexandr Constantin Issigonis, je ve všech publikacích popisován jako "Turek řeckého původu, který třikrát propadl z matematiky". A legendy, jak Mini vzniklo, existují nejméně tři. Vedle nového Mini působí to staré jako o dvě třídy mladší sourozenec se subtilní postavičkou. Však také váží polovinu toho, co musí na na kolech uvézt současný model. Přesto, že byl v době svého vzniku považován za prostorový zázrak, z dnešního pohledu je v něm místa poskrovnu. Hlavně na zadních sedadlech není kam složit nohy a křehká stavba karoserie spolu s nízko posazenými sedadly neposkytuje pasažérům pocit bezpečí. Majitelé větších vozů na něj vesměs pohlížejí jako na obtížný hmyz, který je třeba rychle předjet, aby je náhodou někde v kopci nezdržoval. Kdo chce staré Mini vyprovokovat k závodění, může zažít horké chvilky. Poslední verze s motorem 1.3 měla vícebodové vstřikování, jela maximálně stopadesátkou a na stovku akcelerovala za necelých třináct vteřin. Sportovní Coopery S dokázaly v hluboké minulosti pod 12 vteřin zrychlit i s motorem 970 cm3. I když fanoušci původního Mini s ním dokážou projet půl světa, pro dlouhé cesty auto určené není. Jízda vzbuzuje stejně euforické pocity, jako pouťové závody motokár. Se vším všudy, co k tomu patří, včetně velmi tvrdého podvozku a výborné jízdní stability. Honorace nastupuje Těžko si lze představit, že by nástupce Mini od BMW, poprvé představený v roce 2001, mohl vypadat lépe. Dokonce i skalní příznivci původního typu vzali nové Mini na milost a pokud mu něco vyčítají, pak je to razantní přechod od lidového auta do luxusní kategorie. Jestliže airbag řidiče představoval pro staré Mini v roce 1996 malou revoluci, nové Mini jich má šestkrát tolik, k tomu posilovač řízení a stabilizační program podvozku ESP nebo klimatizaci. Obě generace Mini však spojuje specifický pocit z jízdy. Také nové Mini se řídí trochu jako motokára, i když v něm řidič sedí o poznání výš nad silnicí. A přesto, že testovaný Mini Cooper S má podle současných měřítek hodně tvrdé pérování, ve srovnání s původním typem je jeho podvozek velmi komfortní. Zásadní rozdíl je i v akustické kulise uvnitř vozu. Kdo svému motoru rád naslouchá, užije si více ve starém Mini. Jeho zvuk je jasně dominantní a dokáže se prosadit i proti zajímavé konverzaci pasažérů. Při delší jízdě začíná být hluk trochu obtížný, při ještě delší jízdě může hučet v uších i v hlavě. V novém Mini je to o poznání větší nuda. Motor má sice nepatrně sportovní zvuk, ale velmi jemný, aby vyhověl současným předpisům. Nikoho neruší, posádka neohluchne, ale za srdce nechytne. Zato je možné procestovat celou Evropu bez toho, aby člověk musel shánět "ušaře". Společnou vlastností obou vozů je miniaturní kufr. Zatímco se ale do původního modelu vejde plnohodnotná rezerva, nové Mini má pouze lepicí soupravu pro případnou opravu. Právě kola odlišují obě generace nejvíce. Dokládají tak posun Mini od "lidového" vozítka k drahé lifestylové hračce. Zatímco původní Mini měl malé desetipalcové ráfky a postupem desetiletí se vypracoval až k třináctipalcovým, kola nového modelu začínají na patnácti palcích a testovaný Cooper S měl kola dokonce sedmnáctipalcová. Představa, že by si na zimní pneumatiky měl ušetřit student ze svého stipendia, je hodně přitažená za vlasy. Také rozdíly v cenách servisu jsou markantní. Zatímco s původním modelem jezdí jeho majitelé převážně do klubových opraven, kde se ceny pohybují na úrovni běžných aut, značkový servis pro nové Mini účtuje ceny jako pro vozy BMW. Například v Praze tak vyjde hodinová sazba na 1400 korun. A jestliže se světlomet do Issigonisova Mini dá koupit za cenu kolem 3000 korun, xenonové světlo testovaného Mini Cooperu S vyjde šestkrát dráž. Skvělé zážitky nejsou vůbec zadarmo.

	Mini Cooper (1963)	Mini Cooper S (2004)
objem motoru (cm3)	1071	1598
výkon (kW/k)	51/70	120/163
Hmotnost (kg)	612	1140
rozměry d/š/v (mm)	3050/ 1410/ 1350	3655/ 1690/ 1415
rozvor (mm)	2040	2465
zrychlení 0-100 km/h (s)	13,5	7,4
maximální rychlost (km/h)	145	216
cena	695 liber v roce 1963	660 000

Převzato z www.idnes.cz.