Letos to bylo přesně 30 let, co se začala jezdit tato rally v okolí Vizovic. V posledních letech se tato známá motoristická akce koná pod názvem : Ve stopě Valaąské zimy. Jde o jednodenní soutěž dvoučlenných posádek, která je určena amatérským řidičům, kteří tak mají možnost vyzkoušet si na vlastní kůži pocity profesionálních soutěžáků. To, že je tato soutěž určena amatérům, už samo o sobě slibuje, že z pohledu diváka půjde o velmi atraktivní podívanou a z pohledu posádky se bude jednat o porovnání řidičského umu s ostatními závodníky, kteří si zkusí ovládání svého auta v poměrně extrémních podmínkách. Počet posádek byl letos omezen na 120, což znamenalo pospíšit si s přihláškou a se zaplacením startovného (- 2000 Kč). Každým rokem zájemců o účast přibývá a vždycky je jich podstatně víc než může pořadatel zvládnout. Přihlášení probíhalo na podzim a potom už jsme mohli jen doufat, ľe 22.ledna bude ve Vizovicích zase tolik sněhu jako na minulém ročníku(kde jsme byli jako diváci) a že tam bude zase taková dobrá atmosféra. Když jsme přijeli v pátek 21. k technické přejímce, vypadalo to, že se pojede na mokrém asfaltu. Po kontrole dokladů, jako je TP, pov.ručení atp. a helem, což byly jediné podmínky pro účast, jsme si jeli projet trať podle obdženého itineráře a napsat rozpisy. Trať se skládala ze čtyř erzet na jednu etapu. Jely se dvě etapy. Při projíždění tratě jsme narazili na sníh jen na druhé r.z., jinak ąlo o mokrý asfalt a na čtvrté r.z. byla cesta hodně rozbitá. Ssebou jsme měli dvě sady kol, ze kterých jsme zvolili dvanáctky s úzkýma pneumatikama Debica 135/65. V den závodu ráno v 8 hod. to už na startu pěkně vřelo, neboť přes noc všechno zmrzlo a tak třeba někteří ještě přehazovali kola( třeba Rosťa Škubník měl na svém Clubmanovi angliké pneu zn. Colway, které vyměnil za kola se zimními Micheliny a velmi dobře udělal). K houstnoucí atmosféře přizpěla také posádka Vojíková/Vojík na Mini r.v:92, kteří se právě vrátili z projížďky 2. r.z.(cca 3km z údolí Vizovic do kopce, lesem, na sněhu a hodně prudkých zatáček) s tím, že se jim nepodařilo vůbec vyjet stoupání na této r.z.. Úsměvné bylo, když se na start připravil předjezdec Mirek Topolánek, co by významná osobnost, přinášející zájem médií. Jeho zapůjčená Honda Intergra dávala znát velké stádo koní pod kapotou(Topolánek měl k dispozici Hondy dvě), nicméně když se měl šéf ODS vydat ze staru na trať, tak mu zdechl motor. Pak už se řadili závodníci s auty 4x4 - nejvíce bylo zastoupeno "auto švýcarských sedláků" Subaru Impreza, kterých tu bylo 7. Potom následovaly vozy s předním náhonem a mezi nimi 3 Mini.Na konec pak vozy se zadním náhonem, což odpovídalo dělení kategorií vozidel. První měřený úsek byl slalom na asfaltovém hřišti kolem kuželů(měří se čas projetí + trestné vteřiny za dotyk nebo poražení kužele. Pak přišla na řadu druhá r.z., ve které byly na dvou místech postaveny tři válce z pneumatik jako retardéry, za jejichš dotyk či odhození byla zase penalizace. My jsme dostali trestné sekundy hned na prvním retardéru, který byl ledovatém podkladu. Muselo vypadat zajímavě, když jsme jeden válec pneumatik tlačili před autem ještě 50 metrů. Druhý retardér už jsme zvládli čistě a celkový čas této r.z. jsme měli celkem dobrý.Bohužel jsme po cestě potkali odstavené Mini posádky č 39-Vojíková/Vojík, kterým se stejně jako ráno nepodařilo do kopce vyjet. Pak následovala třetí zkouška odolnosti našeho vozu. Byla nejdelší, bylo na ní víc retardérů a a víc rovných úseků, kde jsme jeli max 140 km/h. Akorát jeden retardér nám zkazil dobrý čas, byl ve velmi nevhodném místě za horizontem z kopce v mírné zatáčce. Jeli jsme tam moc rychle a tak jsem radši zvlolil menší výlet do pole, než abysme zase narazili do těch obávaných pneumatik. Potom jsme se přesunuli na naši bohužel poslední r.z.. Ani se nezdála tak těľká, nebýt toho rozbitého povrchu jednoho malého skoku a pak místa, kde jsme vylétli z tratě. Když jsme se blížili k tomu osudovému místu, udělal jsem chybu, že jsem si nevšiml výstražné značky a spousty diváků na horizontu, který mi táta diktoval - Na plno! Za horizontem byl totiž hluboký sněhový jazyk a pod ním led. Cesta vedla na úbočí kopce a lemovaly ji drátěné ploty ohrad pro ovce. Po tom, co jsme přistáli v ohradě, jsme zjistili viditelné škody - prázdné přední kolo a namotaný drát z plotu ohrady. Mezitím nám pohotoví diváci otevřeli bránu, kterou se vhání dobytek na pastvu a tak jsme dojeli do cíle r.z. na prázdném kole. To jsme bleskově vyměnili a dojeli do našeho servisu, aby jsme zjistili, že je nalomený přední stabilizátor závěsu kola a tudíš by nebylo bezpečné pokračovat v závodu. A tak jsme se sebrali a jeli dom. Pokud jde o zhodnocení, myslím, že to stojí opravdu za to. Mám na mysli například okamžiky, kdy se řítíte po úzké zasněžené cestě a před vámi se rozestupují nadšení divaci, kteří vám viditelně fandí. Vůbec celá divácká obec je na tomto závodu asi jedna z nejlepąích v ČR, panuje zde naprostá profesionalita, co se chování diváků týče. Nutno dodat, že na tuto akci se sjíždějí lidé z celé republiky a v atraktivních místech podél tratě jsme zahlédli i mobilní občerstvení, kde bysme se velmi rádi zastavili, kdyby to šlo. Na konec ješte pár slov o výsledcích. Rosťa Škubník jako zkušený účastník této rally(letos jel už po páté) dosáhl velmi dobrého výsledku na 5. erzetě, což byl slalom na hřišti u školy a celkově se umístil na 34 pozici mezi auty s př. náhonem a na 71. absolutně. Takže mu patří gratulace a věřím, že na příštím ročníku se zase sejdeme, dost možná že se na startu objeví i další Miníci.
O.T.
Chtěl bych moc poděkovat O.T. za jeho článek, myslím že se opravdu moc povedl, jen tak dál!!!!! Díky, admin.
